Proboha, kde čtete v "Návrhu transformace", že má být ND akciovou společností.

   Já (možná proto, že nechci a priori nadávat a pomlouvat) čtu něco úplně jiného.  Že současná jediná zákonná forma - akciová - ND absolutně nevyhovuje. "V současné době se jako vhodné jeví tři cesty: Zákon o Národním divadle, Zákon o veřejnoprávní instituci, Zákon o veřejné kulturní a umělecké instituci."  Já tedy této větě rozumím tak, že se bude hledat   z c e l a   j i n á   f o r m a , než jakou je a. s.  Přičemž, vzhledem ke zdlouhavému legislativnímu procesu, je ".... nezbytné provést maximum systémových změn již v režimu příspěvkové organizace."  Všimněte si: v režimu příspěvkové organizace!!!!  A to do té doby, než bude legislativně vytvořen nový typ (vhodné) organizace.

     Takže autoři Návrhu transformace vůbec, ale vůbec neříkají to, co vy tam čtete. Vůbec neříkají "I kdyby se Národní mělo stát akciovou společností."

     Myslím, že by bylo dobré se naučit rozumět čtenému, než začnete příště psát.

    PS: Za dvě miliardy vámi požadované podpory ND by se mohly zvýšit penze o 70 Kč/měs., tedy o téměř jedno procento. (Že je to hloupé srovnání? Ano. Jen si beru příklad z vás.)

Též by bylo dobré citovat přiměřeně a zvažovat smysl citovaného se znalostí věci. Vy jste začal s citátem o tři věty později než je dobré. Dotyčný odstavec přeci zní:

"Jako v současnosti jediný možný, přesto však rizikový a problematický právní nástroj se jeví forma akciové společnosti ve 100% vlastnictví státu. Všechny další alternativy vyžadují přijetí nového zákona. Nejkorektnějším řešením by pravděpodobně byl vznik nového právního subjektu zvláštním zákonem. V současné době se jako vhodné jeví tři cesty: Zákon o Národním divadle, Zákon o veřejnoprávní instituci, Zákon o veřejné kulturní a umělecké instituci (obdoba veřejné výzkumné instituce). Je však zjevné, že přijetí nového zákona by vyžadovalo zdlouhavý legislativní proces a předběžnou politickou dohodu."

Lze říci, že autoři hodnotí stav českého právního řádu ve vztahu k divadlu vyváženě. Je však třeba též vědět, že o schválení nějakého zákona o - jak ji nazývají autoři - veřejné kulturní a umělecké instituci usilovala většina ministrů kultury od samého vzniku Českého státu marně (nemluvím o usilování těch posledních). Praxe legislativní tvorby odkazuje případný nový zákon tam, kde přebývá i představa čtyřnásobku státního přípěvku, do říše snů; ne nadarmo užili autoři v poslední větě citátu podmiňovacího způsobu. Důsledkem čehož zprvu zmiňovaná forma akciové společnosti, byť "riziková a problematická, je v současnosti formou jedinou možnou". Jak praví autoři. Souhlasím s nimi. Vy ne?

Nehledě na to, že moje námitka bez ohledu na právní nástroje spočívá jinde, je širší: tvrdím, že pro veřejnou kulturní instituci hospodařící se státním příspěvkem a spravující národní památky a svěřené nemovitosti nelze (nemá se, nesmí se) požadovat tu míru samostatnosti, jakou autoři požadují.

Leta sleduji koncepční destrukci našeho zdravotnictví. A kladu si otázku, zda jsou naši politici tolik neschopní nebo všeho schopní. A hle: Ona ta destrukce je všeobecná. Ve všech oborech. Už i v kultuře?

Na všech frontách se tuneluje, korumpuje a defrauduje naše zem. Na všech frontách jsou vyváděny naše peníze do nám neznámých kapes.

A to vše nám halí zákony našich politiků a závoje tajemství podnikání, aby naše peníze mohly svobodně mizet.

Prý nám mizí pro nás obyčejné nepředstavitelných sto miliard korun ročně!

Pak se div, že není na lékaře, na léčbu, na léky, na silnice, na kulturu, na nic...

A ty platíš jako mourovatý!