Probudí se ministr kultury?

Věčná Popelka naší politické scény zažila těžké období. Nejprve se rezortem kultury prohnal jako uragán Jiří Besser, vlastními slovy "zástupce české vlády v kultuře, nikoliv kultury v české vládě". Poté co křeslo překotně opustil, završila „rock v kultuře“ Alena Hanáková. Po ranách, jež kultuře uštědřila kuratela Starostů a nezávislých ve službách TOP09, a po epizodě vlády Rusnokovy skýtal nominant KDU-ČSL naději. Mediální vystupování zlatoústého Daniela Hermana nemá chybu, ale řízení rezortu kultury místy neblaze připomíná působení jeho proslulejší předchůdkyně.

Řeč je o příspěvkové organizaci Národní divadlo. 

Národní divadlo činoherní

Generálním ředitelem Národního divadla je činoherec Jan Burian. Směr transformace příspěvkové organizace MK ČR udává spolu s Garanční radou ND, jejímiž členy jsou Milan Uhde, Jan Hančil, Jiří Šesták a Eva Kejkrtová Měřičková, všichni činoherci. K tomu zástupce muzikálu Stanislav Moša. Žádný představitel opery, žádný představitel baletu! Kaši navařené za Hanákové současný ministr kultury trpně přihlíží.

Koncepce je přežitek

Jan Burian je patrně jediným ředitelem tak významného divadla v evropském prostoru, který zřizovateli a veřejnosti nepředložil koncepci řízení svěřené instituce. Ani materiál, který Burian s Garanční radou ND zveřejnili po několika odkladech až rok od jmenování, není koncepcí. Generální ředitel ND „koncepci vnímá jako proces“ (viz zde); nonsens posvěcený účelem, aby mu neviděli do karet.

Kupředu činohra

Zjevné je Burianovo posilování souboru činohry navzdory divákům, kteří dlouhodobě projevují o činoherní představení ze souborů ND nejmenší zájem - kdoví k jakým číslům by návštěvnost činohry klesla, nebýt kultovní obliby Donutilova Sluhy (premiéra 1994). Návštěvnost Činohry ND v roce Burianova nástupu 2013 (viz zde) nelze s předchozími léty ani s ostatními soubory srovnávat: její zdánlivý vzestup zařídili činohře administrativně - „redukovanými hledišti“. Činohře přidávají hrací dny a má přijímat další herce. Činohra zabrala Novou scénu a na úkor opery dostane Mozartovo Stavovské divadlo.

Vymítání opery

Opeře se od Buriana dostalo nesmyslné řídicí struktury, sporného odměňování, rádobyhvězdných hostů účinkujících na úkor vlastních sólistů a od ledna 2015 snížení počtu hracích dnů v Národním a Stavovském divadle. Výmluvněji než útěk dirigenta Roberta Jindry z pozice uměleckého šéfa Opery ND a reakce operní hvězdy Adama Plachetky (viz zde) svědčí o likvidování opery její vytěsnění ze Stavovského divadla, které má pro činohru osamostatnit patrně i se značkou Mozart činoherec Michal Dočekal, a vykázání operního souboru do Státní opery. Budova Národního divadla zůstane souborů prosta. Tak to chtěl Uhde už v roce 1990. Pražské publikum tím Burian připraví o cca dvě stě operních představení, o cca polovinu počtu představení opery ročně; důsledkem na dnešních stavech orchestrů, sborů a sólistů opery bude vyhození cca dvou set operních umělců na dlažbu.

Zlatý dům kultury Jana Buriana

Historická budova Národního divadla, obtížných uměleckých souborů zbavena, bude sloužit dramaturgickým výbojům generálního ředitele, „pravidelnému hostování významných zahraničních baletních, činoherních a operních souborů“ a „měla by se v ní prezentovat i další česká divadla“ (viz zde). Co na tom, že velikostí a technickými podmínkami budova vyhovuje leda inscenacím Národního divadla moravskoslezského z Ostravy (Janáčkova opera z Brna se tam nevejde a pro všechna ostatní česká, moravská a slezská divadla je prostor nezvládnutelně nadměrný; o tom by Činohra Národního divadla mohla vyprávět). Bude se hodit pro kladení věnců: podle privatizačního statutu ND „od divadla k podnikání všeho druhu“, kterého se současné vedení ND ujalo po týdenním řediteli Sankotovi, Národní divadlo jako svou hlavní činnost též „pořádá svatební, smuteční a jiné obřady“ (mezi jinými též „zajišťuje praktickou výuku učňů“ nebo „provozuje ubytovací zařízení“, viz zde.) Osud Zlaté kapličky málokoho zajímá.

Nedůvodné investice a dva roky na zájezdě

Na Státní operu, poslední útočiště operního souboru, má Burian také políčeno: podle včerejší tiskové konference ministra kultury začne 1. 7. 2016 její rekonstrukce. Ministr kultury slibuje na ni alokovat 665 mil. Kč, ačkoli Státní opera Praha před zbavením samostatnosti by se bývala spokojila s 50 mil. Kč a ani nejvyšší seriózní rozpočet od projekční kanceláře di5 nedosahuje 500 mil. Kč (z webu MK ČR zmizel). Místo oprav za chodu, a tudíž bez vážného dopadu na provoz opery, jak ujišťovali ministerští před půl rokem, hodlá Burian s ministrovým souhlasem Státní operu na dobu rekonstrukce zavřít (prý na dva roky). I Besser to tak chtěl. Blouzní kdo věří, že umělcům opery, kteří Burianovi v Národním do zahájení rekonstrukce zbydou, někdo dokáže zajistit přežití hraním na zájezdech nebo v Pakulu, o umělecké úrovni nemluvě.

Operu Národního divadla jeho generální ředitel s Garanční radou ND ohrožují na holé existenci. 

Začne konečně ministerstvo kultury vykonávat své povinnosti zřizovatele? Schválí poslání a podobu Národního divadla ministerstvo kultury po veřejné diskusi, nebo si o jeho budoucnosti rozhodne skupinka činoherců? Napadne ministra pídit se, co v jemu podřízené příspěvkové organizaci skrývají za „procesem koncepce“? Nechá si ministr předložit, jak bude Národní divadlo vypadat po transformaci a jak zajistili působení operního souboru během rekonstrukce Státní opery, dříve než na ni vláda poskytne finance? Začne ministra zajímat, za co v Národním hodlají utrácet miliardu ročně z kapitoly státního rozpočtu, za niž on odpovídá? Nebo si ministr kultury za KDU-ČSL Daniel Herman nechá Národní divadlo činoherním tankem zprivatizovat a pro neinformovanou veřejnost a nezaměstnané operní umělce pak v záři kamer přednese brilantní řeč na téma, jak za něj kultura vzkvétá?

Viz též Provolání opery ze 7.5.2013