Abychom to shrnuli: zas někoho propouštějí pro nabytečnost.  A to se samozřejmě nelíbí.

Ale hokejisté a známí zpěváci také jezdí na cizí stadióny či haly a dovolím si říci, že mají lepší ekonomické výsledky než národní divadlo.

Samozřejmě souhlasím. Hokejisté a zpěváci jezdí na cizí stadiony. Kdo řekl A, měl by však říct i B. Každý hokejista má svůj mateřský oddíl, mužstvo, trénuje a hraje nejvíce na SVÉM hřišti. Aby se z někoho stal výborný hokejista, musí k tomu mít podmínky a zázemí, což mu poskytuje právě mateřský oddíl, nikoliv to, že se toulá ze stadionu na stadion. A potom, když léta dře, maká, odříká si, ho někdo pozve do "nároďáku", což většina slušných sportovců považuje za největší čest. A nezahraje si za národní tým jen proto, že se mu povedlo jedno utkání. A to je pro herce a muzikanty Národní divadlo. Tedy - MĚLO BY BÝT. I hokejista má s nároďákem smlouvu je tam tak nějak "nastálo", pokud vykazuje potřebnou výkonnost. A je za to placen. A také svou přípravu musí podřídit reprezentaci. Jinak z ní vypadne. A přijde někdo lepší. A takhle by mělo pracovat i Národní divadlo. A další srovnání se spotrem - sportovní soutěže se hrají podle pravidel. Většinou jasných, průhledných a jednoznačných (snad až na pravidlo "mimo hru" ve fotbale). Nechybí náhodou toto naší kultuře?